Je to zvláštní, s takovým odstupem se ponořit do vzpomínek na své dětství.
Spoustu věcí člověk s přibývajícím věkem vytěsní, leccos pochopí, zvlášť když už má vlastní děti.
Nesoudím a neodsuzuji. Neměl jsem na nohou boty svých rodičů.
Je pravda, že jako dítě jsem viděl, cítil a slyšel věci, které by dítě zažívat nemělo.
Ale věřím, že rodiče dělali všechno, co mohli, jak nejlépe dovedli. Protože kdyby mohli udělat víc, věřím, že by to udělali.


Discover more from Jan Bartek

Subscribe to get the latest posts sent to your email.