Nejbezpečnější krok dopředu mi vždy umožní můj přístup, tím že když už si za něčím jdu, stojím. Tvrdě a neústupně. Tak si do toho hodím vidle tím, že zvednu pomyslný ukazováček se signálem „pozor“. Je tu ještě jedna věc.
Připusť si aspoň jednu malou možnost, že i tak může něco být i jinak.
Takové dvířka od jakési zabedněnosti, ve které se dá snadno přeslechnout to podstatné.
Discover more from Jan Bartek
Subscribe to get the latest posts sent to your email.
Jan Bartek 24.9.1981