Mé básně jsou sice označovány za básně, ale spíš jde o jakýsi pokus o ně. Někdy je náročné najít rým pro daný pocit – tak, jak to cítím, se to nerýmuje, a tak, jak je to malebné na čtení, se z toho vytrácí to, co jsem chtěl do textu předat. S psaním jsem začal už jako malé dítě, s pocitem, že nemám nikoho, komu bych se mohl svěřit. Vždy, když jsem se cítil na vše sám, psal jsem si dopis o tom, jak se cítím.
To, že se občas něco zarýmovalo, možná souviselo i s tím, že jsem poslouchal na starém gramofonu desky Karla Kryla. Jeho hudba a texty byly pro mě tak úzkostné, že jsem si s nimi mohl posmutnět. A právě tyto jeho rýmy a pak pár úhozů do mě kytary se třemi strunami mě ovlivnily – sem tam jsem zakončil větu svých žalů rýmem, nebo-li popěvkem.
Discover more from Jan Bartek
Subscribe to get the latest posts sent to your email.
Jan Bartek 24.9.1981