Pokusím se vám odkrýt na rozboru mé básně, jaký je průběh mé tvorby. Mám nějaké téma, třeba v tomhle případě střepy z mé hlavy.

Báseň: Střepy z mé hlavy 

Útržky, střepy z mé hlavy
Snaha proměnit je na příběhy

Těžké hovořit o jídle
když už nevzpomenu
kdy jsem naposledy trpěl hlady

Mé vzpomínky
Obklopený, stál jsem
Uprostřed jakési mlhy

Nevěděl jsem kam
Natož kudy

Halucinace bez horečky
Vtíravé zvukové bludy

Jsem rád, že tě mám
Chci, abys věděla
Že vždy budu stát někde, třeba tady

Zde je již zmiňovaný rozbor

Útržky, střepy z mé hlavy
Snaha proměnit je na příběhy

Snaha o sdělení, pro předání co nejvíc zkušeností z mé minulosti. Je to spíš už jen čerpání ze střípků, neboť mysl občas vytěsní časem to tíživé.

Těžké hovořit o jídle
když už si nevzpomenu
kdy jsem naposledy trpěl hlady

Takový příměr toho tvrzení, že pokud člověk už nestrádá, zapomíná na to, kdy strádal.

Mé vzpomínky
Obklopený, stál jsem
Uprostřed jakési mlhy

Vzpomínka na minulost a připodobnění k mlze, právě proto, že člověk byl až zmatený pro nedostatek zkušeností a tím i nadhledu.

Nevěděl jsem kam
Natož kudy

Opět důraz na zbloudilost.

Halucinace bez horečky
Vtíravé zvukové bludy

Následek slabé psychiky člověka, která ho dostala až dolů, kdy při narušené psychice se ozývaly halucinace.

Jsem rád, že tě mám
Chci, abys věděla
Že vždy budu stát někde, třeba tady

Poděkování mě žene za to, že při mně stála v těžkých chvílích, a ujištění, že jsem v pořádku a teď tu zase jsem já pro ni.


Discover more from Jan Bartek

Subscribe to get the latest posts sent to your email.