Kdy jsem začal vnímat obrat k lepšímu a měl pocit, že se věci někam hýbou a já se posouvám? Bylo to opravdu až od mé návštěvy u Mgr. Martiny Začalové. Dodnes si vzpomínám, jak jsem byl zoufalý. Naděje mě neopouštěla, ale otupěla a stáhla se někam do ústraní.
Vyzkoušel jsem spoustu lékařů, léčeben a skupinových terapií – a pořád bez odezvy.
Pak, po dlouhé době stereotypní léčby, jsem při návštěvě své doktorky na psychiatrii, kam jsem si chodil pro medikamenty, řekl, že chci také pracovat na sobě. Nejen pravidelným konzumováním antidepresiv. A právě tam jsem dostal odkaz na Martinu. Říkám si: No, další lékař, zkusím, ale už znám a asi mě nic nemůže překvapit.
Ale ono překvapilo. Byl jsem v tomhle složitý – nebylo lehké si získat moji důvěru. Hlavně komunikuji dost abstraktně, o čemž už vypovídají i mé básně. A právě tohle slovo – básně – bylo tím, co vedlo k tomu, že jsem k Martině jako pacient získal důvěru. Protože Martina zkouší vždy všechny možné cesty, jak se přiblížit, aby naše cesta pacient–lékař byla co nejúspěšnější. A to se jí právě povedlo i u mě.
Jsem zvyklý dávat emoce na papír v podobě básní. A když jsem jednou poslal Martině svou báseň, přišlo milé překvapení – odpověděla mi také básní. Tím si získala moji důvěru. Jako lékař se začala učit moji řeč, aby mi skrze ni mohla být blíž.
Discover more from Jan Bartek
Subscribe to get the latest posts sent to your email.
Jan Bartek 24.9.1981