O mém blogu „Cesta z mlhy“

Jmenuji se Jan Bartek…co mě přimělo založit tento blog?

Vždy jsem věděl, že se dá určitě žít i jinak. Mé nepohodlné emoce z odrazu dětství mi byly spíše na překážku. Prostě jsem pořád hledal cestu, jak být šťastný.

Nikdy jsem nepatřil mezi lidi, co se umí svěřit, a proto jsem začal vnitřní přetlak emocí vypisovat na papír. Ta podoba textu, která pravidelně vznikala, se spíš podobala občasné recitaci. Takže první pokusy o jakousi poezii.

Psaní těchto textů, které občas doprovodím kytarou, mi vydrželo až do současnosti.

Hledal jsem neustále cestu ven z mého bolavého nitra, cestu za štěstím, cestu za klidem. Měl jsem touhu dělat věci jinak, cítit se jinak. A tato představa, touha, mě vždy držela při životě.

Má cesta sebepoznání vypadala jako když jdu v mlze, viděl jsem sotva na špičky bot, natož tak dohlédnout někam dál. Proto se blog jmenuje „Cesta z mlhy“.

Byl jsem na sebe tvrdý a neústupný, vnitřně jsem nechtěl podlehnout diagnóze stanovené lékaři. Má touha žít byla větší a silnější.

Často jsem navštěvoval psychology, psychiatry, různé skupinové terapie, opakovaně jsem pobýval v psychiatrické léčebně.

Stále jsem se zdaleka nedotkl svého nitra. Jsem člověk velmi netrpělivý, a přesto jsem se držel své vize cítit se líp. V tu dobu jsem se potkal s terapeutkou Mgr. Martinou Začalovou.

No a tady vše začalo. Profesionalita a láska k práci, kterou Martina vykonávala, se odrazila na mém stoupání ode dna. Naučila se moji řeč a tak se mi dokázala přiblížit a získat mou důvěru. Stala se mým průvodcem po cestě k mému prameni.

Ke skupinovým terapiím a individuálnímu sezení pod vedením Martiny přibyla i konverzace v podobě poezie, která se za ta léta nakupila, a právě ta je sdílena v tomto blogu.

Po určitém čase jsme nezávazně jeden na druhém nabyli dojmu, že by bylo zajímavé tuto konverzaci dostat do knižní podoby.

S velkým nadšením jsem se tohoto úkolu ujal, protože jsem si myslel, že by tato témata mohla obohatit i další bolavé nebo tápavé duše, a za další, bylo už od dětství mé velké přání mít veřejně publikované básně.

Oslovil jsem několik vydavatelství, téma a nápad se jim zamlouval, ale technicky je to prý nezvládnutelné anebo jim neseděl styl a forma básní. Takové to v duchu rčení, kdy veškerá špatná poezie pramení z upřímných pocitů.

Spolupracovat a vydávat u někoho, s kým tato tvorba nerezonuje, nesouzní, mi bylo energeticky tak nepříjemné, proto jsem zvolil k publikaci tento blog.

A jak říkávala Martina na skupinách „Do cíle se dá dojet i trabantem, nemusíme mít hned Ferrari“.

Jan Bartek a Mgr. Martina Začalová
Děkuji za pozornost

16.března 2021

Jan Bartek – 14:20

Ten kdo se ptá, jak má žít
Jaký by měl asi tak být
Odkud a kam jenom jít

Čemu věřit, o čem snít
Koho poprosit a odprosit
Smířit se i odpustit

Co má mi kdo zrcadlit
Co za zkoušku pokořit
Kde stíny své překročit

Co ustát si, proč útočit
Hranici slabosti osahat doteky
Jak jen se nevzpírat bolesti

Žádný návod nevlastním
Nadechnu se a ponořím
Ode dna se pak odrazím

Víru v sebe, tu nepustím
Žiju život jen tak, že vím
Před zrcadlem ho ustojím

Mgr. Martina Začalová – 23:17

Není co na to říct
Vždyť odpověď už znáte
Jako kočku nechat vás příst
Kdo zeptá se, tomu odpověď dáte

Napadla mě myšlenka smělá
Ukázat rozhovory naše
Tomu, kdo o to bude stát
Kéž bych je uložené měla
Pak do pléna, mohla by se dát

17.března 2021

Jan Bartek – 11:09

I já v hlavě nosím myšlenku
Taktéž shodnou představu

Jen na tu Vaší otázku
Sbíral jsem dlouho odvahu 

Proto nadšeně Vám oznamuji
Že si vše střádám a eviduji

Mgr. Martina Začalová – 12:31

Je to buď náhoda
Nebo nakopnutí od Boha

Mgr. Martina Začalová – 12:42

V hlavě nosím plán
Kniha v jednoduchém hávu
Na jedné straně Váš příspěvek dán
Na druhé moje reakce má zelenou barvu

Název Evoluce smysl mi dává
Vývoje je to monitoring
Na počátku ne-moc
Na konci osobnost zdravá

Jan Bartek – 13:05

Že osobnost zdravá?
Není to předčasná zpráva
Aby dřív slovo sbohem neznělo
Na místo konfet a výkřiku sláva