Jan Bartek – 23:32

Nikdy jsem netušil
Jak se leze z toho ven
Něco jako takový kruh
A já v něm uvězněn
Musel jsem rychle z něj

Neviděl jsem světlo
Ale věřil, že někde je
Nikde žádný východ
Stěny snad bez konce
Vším mi byla má naděje

Přání být v obraze
Jako plátno, které
Rám dveří obejme
Ten pocit zahřeje
Sen, kterého se dotknete

21. dubna 2020

Mgr. Martina Začalová – 22:57

To není nezájem
Že nepsala jsem hned
To přítel Alzheimer
Ten škodolibý kmet

Jak nezhostím se úkolu
V moment a okamžik
Potom jak na potvoru
Zapomenu a to je mžik