Jinak a znovu Jako křehká váza, jeví se má hlavaNechat ji spadnout někde shoraTu hromadu střepů nikdo nikdy neposbírá To přece ale vím, jen tak mezi námaŽe vždy ta naděje poslední umíráA taky vím co značí slovo „chtít” a ”víra” Jen někdy jakoby prostor se uzavíráA s ním se vytrácí jakákoliv malá škvíraKde bych prostrčil...
Vzducholoď Odcizíme vzducholoď Rozběhnu motorA ty závaží shoďZávaží shoď Dobře v횎e dovedu být cvokKe hvězdám zbývá už jen krokUž jen malý, malý krok Poplujeme celý den i nocUž nezbývá zas tak mocÚlomky světel z tmavých plochZ tak tmavých, tmavých ploch Jakýkoliv ostrý hrotHrozbou je pro naši vzducholoďA tu její dlouhou pouť Nekonečně dlouhou pouť Mléčná dráha, světelný...
A já zase na těch pár přes držku...
Jan Bartek – ukulele, zpěv, textPetr Los (studio WonderLost) – instrumentace – hudební, zvuková a obrazová režie
Jan Bartek – ukulele, zpěv a textPetr Los (studio WonderLost) – instrumentace, hudební a zvuková režie
Ke hvězdám zbývá už jen krok...
Překročit mrtvé, věnovat se zraněným...
Už si ani nedovedu vzpomenout...
PF. 2024
Jsem ještě vůbec mezi živejma