8.května 2020

Už jsem počítal i s tím
Že ho snad nespatřím
Zahalen tmou dožiji
Stařenu naději tak přežiji

Nešlo utišit emoce, křičely
Potřeboval jsem spát
Dupaly, lahvemi řinčely jakoby slavily
Nešlo to, nešlo je utišit

Všude zněly řetězy s okovy
Sláblo a pozbylo mé svobody
Zmatený, třesu jí rameny
Tvrdě spí, jako omámena opii

Zvedám se, znovu vpřed
Náraz o pevnou zeď
Ať rozrazí se třeba škleb
Nechci žít spoutaný v okovech

Náhle mnou prostoupilo teplo
Do nitra vlévalo se světlo
Udělal jsem krok, přitom včera to nešlo
Způsob tak přemohl důvod

Žiji svůj život zbytečně
Nebo plány osudu plním
Ptám se snad denně bezděčně
Přiznat se to obvykle stydím

Odpověď samotné nedaří se mi najít
Potřebuji odezvu, nechci se hájit

Je pro mne důležité
Vidět vás opět žít
To odpovědi na mé otázky jsou šité
Jak teplý kabát v mraze na sebe vzít

Jan Bartek