Jan Bartek – 21:52
Opravdu, já teď už nevím Martino
Jsou dny, kdy se dám snad i na pivo
Netrpělivost mi tě oddaluje drahá pokoro
Možná, že chci víc než mám právo
Pocity beznaděje na místo onoho zdrávo
Jedno od druhého poznat a rozeznat
Pokud možno se na sebe nehněvat
Takoví jací jsme, přijmout se, milovat
Ponořit se do nitra, odpustit si, mít se rád
Tak jednoduché říct, ta práce to prožívat
Všechno hned nevyjde, když se začíná
A ten, co neobjímá, by vás sevřel rukama
Děkuji, prožívám, už né jako zombie postava
Ach, jak rád bych zpět pro vás přivedl Martina
Ale to by pak tahle báseň nikdy nevznikla
Mgr. Martina Začalová – 22:11
Slzy po tvářích mi kanou
Známý tlak na prsou a hlava se točí
Už devět let touhou planou
Však osudu nikdo neporučí
Jak moc je pro mě milé
Mít komu zkušenost předávat
Díky za všechny ty chvíle
Není čeho se obávat
Jan Bartek 24.9.1981