Jan Bartek – 18:13
Opět zas panuje
Plazím se strnule
Ke hraně postele
Né nesvolně, dobrovolně
Ty samé koleje
Do známé stanice
S životem jepice
Pevně uvázán u tyče
Tak seber se člověče
Mgr. Martina Začalová – 20:45
Proč držet co nepomáhá
Pustit možno, ale rozum váhá
Což poslechnout srdce
To delší prsty má
A nezavírat ho do kotce
Vždyť tam patří úzkost zlá
Jan Bartek 24.9.1981