Jan Bartek – 20:44

Jako ztracený syn
Od koho a ke komu
Vím, že musím sám
Zbytečná pozornost ke slovu
Počkej, já ti pomohu

Bolest, tu poznávám
Proto se bát nebudu
Znám svoje večery
Kdy padal jsem na hubu
A rána, že snad nevstanu

Hlavu nosím vzhůru
Nedám za dara svou mrtvolu
Pro někoho mám hovno
Pro druhý krásnou rodinu

Voda v dlani z mého pramenu
Vše co mám, jen tak přežiju
A co s těmi kolejemi na míru
Budu-li chtít, vykolejím mašinu

Jan Bartek – (rozbor básně)

Jako ztracený syn
Od koho a ke komu

Tím se snažím poukázat na osamocení, vyrůstal jsem v rodině, kde platilo „narodil ses na hnoji a na hnoji taky zemřeš“ . S tím nesouhlasím. A proto se snažím věci dělat jinak, než tak, jak je vnímám ve své blízkosti.

Vím, že musím sám
Zbytečná pozornost ke slovu
Počkej, já ti pomohu

Často když jsem se ocitl na konci svých sil jsem se odkazoval na pomoc druhých. Přičemž jsem neposiloval vlastní schopnost regenerace a tím jsem oddaloval pomyslné dno, od kterého se dá odrazit. A ne jen šlapat vodu, kdy mě někdo drží za vlasy.

Bolest, tu poznávám
Proto se bát nebudu

Poukázání na mé těžké chvíle v životě, které mě zocelili natolik, že se člověk nemá čeho bát.
Co se tak ještě asi může stát co bych neustál.

Znám svoje večery
Kdy padal jsem na hubu
A rána, že snad nevstanu

Mé těžké stavy, co se proměnili ve zkušenost z které čerpám v přítomnosti. Nechci se až tak bát o svůj život, že raději ani nebudu žít a dostanu se do nevědomého přežívání.

Hlavu nosím vzhůru
Nedám za dara svou mrtvolu

Často jsem se setkával s ortelem od lékařů, jak se musím chovat jen podle možností své diagnózy. Naštěstí jsem se jí nikdy nepoddal a našel si v diagnóze určitou originalitu. Proto hlava vzhůru.

Pro někoho mám hovno
Pro druhý krásnou rodinu

Odkaz na různé úhly pohledu.

Voda v dlani z mého pramenu
Vše co mám, jen tak přežiju

Snažím se žít v pravdě, kdy nelžu sám sobě, neboť pokud ráno vstanu, chci v zrcadle vidět člověka, kterého mám rád a vážím si ho.

A co s těmi kolejemi na míru
Budu-li chtít, vykolejím mašinu

Člověk se nemusí smířit se svou tratí jen proto, že mu byla nastavena a to i za cenu, že strhne vlak a zastaví nebo jen změní směr.

Mgr. Martina Začalová – 20:58

Introspekce jež velice hluboko sahá
To odvážný je čin
Na samém dně pravda zjevuje se nahá

Proč odvahy na to třeba je dnes
Vždyť logiku tohoto pochopí i pes

Protože společnost zfetovaná výkonem
Neunese nic co od „normálu“ hrozí výkyvem

Neobléknou červenou
Když in je modrá
Tak ať se třeba poserou
A já jsem pro ně trouba