7.prosince 2023

Takové to ticho
Co se rozlévá
Napříč místnosti
Od dveří
Až k parapetu u okna

Otázka se vloudila
Jsem ještě vůbec mezi živejma

Opět mi hlava vyřvává
Nebo se o stěny tříští hluk
A nese ho jeho ozvěna

Adresy bez čísel
A výkřiky lidí bez jména
Držte už hubu, proboha

Někdo lomcuje s klikama
Řinčí příbory, talíře s hrnkama
Co stali se ostrýma střepama
Jak věrohodné, jen se pořezat

Se slovy „ty jeden debile“
Do vyšinuté mysli logika vstupuje

Kontrolka, ručička na nule
Křik, kdy už se vypluje
Seru to, ty vole
„Nemohu“ to slovo je dotěrné
Stále se do kola připomíná a točí se

Jako deska ohraná
Pasivní agrese
Aktivně rukou pohnula
Gramofon s ubrusem
S vtíravýma vzorama
Na zem ze stolu strhla, shodila

Ticho se rozlévá
Napříč místnosti
Od dveří
Až k parapetu u okna

A na co čekáš člověče
Na loutny hlas líbezný?
To dřív voda nahoru poteče
A naplníš džbán bezedný

Hřebík po skle skřípe
Hejkal děsí nocí
Kovový šrot se sype
Stojíš sám, bez pomoci

Až zlověstné hluky oceníš
A stíny svoje přijmeš
Pak cestu svoji uvidíš
A z pekla znovu vyjdeš

Jan Bartek