Maminko, proč pláčeš? [od:Jan Bartek]

Je ráno
Usazené zrcadlo
Do obkladů na zdi
Promnu si obličej v křeči
Rty, ty se nesmějí
Není čemu

Pohled do zrcadla při ranní hygieně
S oslabenou vůlí dělat cokoliv
Upadání do depresivního vnímání

Né pocit hněvu
Jen úzkost na obzoru
Vrací se domů
Můj hrudní koš
Sídlo pro příšeru
Radost na jejím menu

Ač výraz v obličeji,  který se dá i třeba vnímat nazlobeně je jen odraz nálad marností a smutku.

Maminko, proč pláčeš
Končí čas sebevrahů
Mám děti
Mám ženu
Plnou dlaň léků
Nezlobíš se prosím, že se stále neusměju

Snaha o povzbudivá slova k matce nemocného depresivními stavy, ač to tak nezní.