21.ledna 2024

Už si ani nedovedu vzpomenout
Kdy jsme se naposledy
My dva spolu zasmáli

Kdy ráno vstávalo s námi
S nezastlanými peřinami

Měli jsme sami sebe
Na nikoho a na nic
jsme se necítili sami

Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady

Nevnímali žízeň
Nebo snad to, že trpíme hlady

Nemohu si už vzpomenout
Jako výpadek v mysli mé hlavy
Proto píšu do prázdného místa
Ano, sem mezi tyto řádky

Že si tě chci přitisknout
A přiblížit se k tobě opět zpátky

Ač přátelství umírá na lež
A láska, ta zase na pravdu
Tak mi jí máme dost v srdci
V kapsách a snad i narvanou v rukávu

Ty máš vrásku na čele
A já v místě, kde je ret
Minulost nás pobízí vpřed
Už víme co chceme a co ne

Život je krásný má Marie
Ale víme, že zadarmo
Ani ten pes přece neštěkne

Jak krásné vyznání dalo by se zdát
Když muž ženě své popíše, jak moc jí má rád

Proč nedokážeme déle nerozumní být
Místo polibků a objetí
Kontrola úkolů a uklízet celý byt

Láska získává rozměr jiný
To když rozum srdce přemůže
A místo levandule sušíme plíny

To není konec
To je střed
Až úkoly budou splněné
Vášeň vrátí se zpět 😉

Jan Bartek