Jan Bartek – 19:12 

Už si ani nedovedu vzpomenout
Kdy jsme se naposledy
My dva spolu zasmáli 

Kdy ráno vstávalo s námi 
S nezastlanými peřinami 

Měli jsme sami sebe
Na nikoho a na nic
jsme se necítili sami

Budoucnost měla uzamčené brány 
A my si existovali jen teď a tady 

Nevnímali žízeň 
Nebo snad to, že trpíme hlady 

Nemohu si už vzpomenout
Jako výpadek v mysli mé hlavy 
Proto píšu do prázdného místa 
Ano, sem mezi tyto řádky 

Že si tě chci přitisknout 
A přiblížit se k tobě opět zpátky 

Ač přátelství umírá na lež
A láska, ta zase na pravdu
Tak mi jí máme dost v srdci
V  kapsách a snad i narvanou v rukávu 

Ty máš vrásku na čele
A já v místě, kde je ret
Minulost nás pobízí vpřed
Už víme co chceme a co ne

Život je krásný má Marie
Ale víme, že zadarmo 
Ani ten pes přece neštěkne

Mgr. Martina Začalová – 20:10

Jak krásné vyznání dalo by se zdát 
Když muž ženě své popíše, jak moc jí má rád 

Proč nedokážeme déle nerozumní být 
Místo polibků a objetí 
Kontrola úkolů a uklízet celý byt 

Láska získává rozměr jiný 
To když rozum srdce přemůže 
A místo levandule sušíme plíny 

To není konec 
To je střed 
Až úkoly budou splněné 
Vášeň vrátí se zpět 😉