Jan Bartek – 21:36

Občas nevím co s tím
Překročit mrtvé, věnovat se zraněným 
Nebo se vše děje jak má
A je zbytečné lomit rukama 
Křičet a do všeho kopat nohama 

Vše si pojmenujeme a zjednodušíme slovama
Někdy snad nechat si to moře pohrávat
S urvanýma z provazu člunama 
Hlavně neokrádat čas tím, co už je za náma 

Poutáme se okovy ze stříbra a ze zlata
Ze strachu umístěné mříže na okna
Střeží se jako oko v hlavě
Ta naše krásná svoboda
Kterou se jde spíš tak krokem do hovna 

Člověk míní a je-li v plachtě díra 
Tak se dá na ní pevná záplata
Však pokud nevane vítr, neopře se do ráhna
Mít tak život tvář, snad se i usmívá

Mgr. Martina Začalová – 22:51

Pokud život tvář odhalenou by měl 
Smál by se ???
Možná 
Ovšem, pokud by se nestyděl

Dívat se na odhalené osudy
Nepřístupné obrázky 
Nebát se ostudy

Kolik tváří život nabízí 
A kterou osud odhalí 
Čí ruka k tahu vybízí 
A kde jsem já a kdo mě pobaví